Pochod finanční stráže RČS
Pochodnický spolek

Pochodnický spolek se věnuje přípravám a organizaci pochodů pro širokou veřejnost.


Propozice:
Ocenění:
Registrace:
Platby příspěvků:
Leták:
Mapy:
Fotogalerie:
Vaše názory:




Oddělení finanční stráže Prostřední Lipka 

    Od 21. května do 10 října 1938 družstvo SOS (Stráže obrany státu).

    Velitel družstva: Josef Šmaha, vrchní respicient finanční stráže.

    Počet mužů 10, stanoviště družstva SOS Heřmanice, kde setrvali až do 5. října 1938. Raněn nebo zabit nebyl nikdo. V září 1938 zesíleno družstvo SOS vojenskou jednotkou, takže čítalo 35 mužů.

     Dne 5. října 1938 nařízen velitelstvím čety SOS odsun ze stanoviště na hranicích do kasáren finanční stráže v Prostřední Lipce a odtud dne 7. října 1938 evakuace do vojenských kasáren v Karlově na Moravě.

     Dne 9. října další odsun z Karlova do Jablonného nad Orlicí a dne 10. října 1938 odchod na novou demarkační čáru v Českých Libchavách u Ústí nad Orlicí, kdež konána finanční strážní služba do 30. září 1940.

     Po tomto datu nařízeno rozdělení zaměstnanců finanční stráže k různým službám ve vnitrozemí a v květnu roku 1945 znovu nastoupena hraniční strážní služba na staré hranici z roku 1938 v Prostřední Lipce.

     Budova oddělení zůstala celkem nepoškozena a dnem 28. května 1945 zahájena pravidelná ostraha státní hranice v obvodě oddělení, jen s tím rozdílem, že tam, kde byli dříve říšsko-něm. orgánové, jsou nyní Poláci a obec po odsunu německého obyvatelstva je osídlena obyvatelstvem českým.

 

 

Vzpomínky vrchního inspektora Finanční stráže Čeňka Hajzlera,

který působil jako velitel samostatné čety Stráže obrany státu v Králíkách:

Statut jednotek Stráže obrany státu nám ukládal ochranu státní hranice při jejím ohrožení s cílem umožnit pravidelné armádě a pevnostním útvarům zaujmout postavení a uzavřít průchody v zátarasech.  Ve výzbroji jsme měli pušky a lehké kulomety. Je nutno zdůraznit, že prakticky veškeré sudetské německy hovořící obyvatelstvo se chovalo k republice nepřátelsky.

 

V květnové ostraze hranic 1938 a pak později za všeobecné mobilizace byla strážní činnost ještě intenzivnější. V 18.00 hod. posádky srubů uzavíraly průchody v zátarasech, v 06.00 hod. byly průchody, ale pouze na silnicích, opět otevírané. V září 1938 už byly zátarasy zcela průběžné po celé své délce.

 

Služba SOS měla zvláštní charakter i zvláštní úlohu. Byli jsme si plně vědomi, že v případě válečného konfliktu prakticky nikdo z nás nemá šanci na přežití, protože průchody v zátarasech musely být do určité doby uzavřeny. Tím se vlastně jednotky SOS dostaly do dvojího ohně – do palby nepřítele a do palby vlastního opevnění a dělostřelectva. I přes toto vědomí jsme sloužili, jak nejlépe jsme mohli.

 

„Na našem úseku byl prakticky klid, i když na druhé straně hranice byly připraveny jednotky SFK, které byly rekrutovány z uprchlých sudetských Němců. V září 1938 došlo k přepadu celnice v Dolní Lipce, stojící přímo na státních hranicích. Útok byl předem zjištěn služebním psem v celnici, takže posádka byla připravena a útok se jí podařilo odrazit. Po této srážce byl na našem úseku klid, zato se bojovalo v Mladkově, kde došlo k zajetí družstva SOS.“

Vojín František Volf, telefonista z dělostřelecké tvrze Bouda, již patřil pod hraničářský pluk Žamberk, ale boj o celnici pozoroval spolu s celou posádkou tvrze Bouda:

„Někdy v září 1938 byla v noci přepadena celnice v Dolní Lipce, přímo před našimi zraky. Vzdušnou čarou několik set metrů od nás se odehrával boj našich celníků proti několikanásobné přesile. Tehdy jsme velmi litovali, že ze žádných dvou kulometů našich srubů jednadvacítky nebo čtyřiadvacítky jsme neměli tyto prostory v palebném sektoru. Celou noc posádka tvrze Bouda sledovala statečný boj celníků a četníků.“

 

Výňatek z knihy Martin Vaňourek, Vojáci hraničářského pluku 6 Červená Voda vzpomínají, 1. vydání, Tiskárna Křupka, Mohelnice